Bernartice

Od roku 1941 existoval v Bernarticích pracovně výchovný tábor, který byl v březnu 1944 přeměněn na pobočný tábor KT Gross-Rosen.[1] Počet vězenkyň této pobočky (až na výjimky výhradně židovského původu) stoupal z počátečních asi 200 osob až na 425 osob (z toho 323 z Polska, 91 z Maďarska, 5 z českých zemí, 4 ze Slovenska a 2 z Německa).[2]

Barákový tábor byl zřízen na severu obce, mezi továrnou firmy Ettrich a továrnou firmy Berko (asi 300 m vpravo od silnice Trutnov-Královec). [3] Poměry v táboře vylíčila ve své zprávě pamětnice Fela Sztycka: „V táboře vypukla tyfová epidemie, většinu obětí zavinil hlad a přílišná námaha. Lékařem byl slezský Žid, který tak pomáhal vězňům, že byl deportován do Osvětimi. Příděly potravin byly nedostatečné – 200g chleba ráno, 150g brambor v poledne, večer polévka z dřevnatého tuřínu.[4]

O počtu obětí nejsou žádné údaje. Z výpovědí vězňů vyplývá, že práce neschopné ženy byly odtransportovány.[5]

V současné době je tábor připomínán pomníkem na místním hřbitově (viz fotogalerie níže).

Jiří Kleker, 2011

 

GPS souřadnice lokality:  50°39'15.002"N, 15°58'12.020"E (zatím nepotvrzeno od městského úřadu)

01
Místo tábora
02
Místo tábora
03
Místo tábora
04
Pomník na hřbitově
05
Pomník na hřbitově
06
Pomník na hřbitově

 

Foto: Petra Fedorovičová (Památník Terezín), 2011



[1] BRENNER, Hans: Ženy v pobočných táborech Flossenbürgu a Gross-Rosenu na českém a moravském území. In: Terezínské studie a dokumenty, 1999, s. 298.

[2] Tamtéž , s. 298-299.

[3]BUBENÍČKOVÁ, Růžena - KUBÁTOVÁ, Ludmila - MALÁ, Irena: Tábory utrpení a smrti. Nakladatelství Svoboda, Praha 1969, s. 121-122.

[4] BRENNER, Hans: Ženy v pobočných táborech Flossenbürgu a Gross-Rosenu na českém a moravském území. In: Terezínské studie a dokumenty, 1999, s. 299.

[5] Tamtéž.