Poříčí (dnes Trutnov)

V březnu 1944 byl tábor nucených prací v Poříčí (vznikl už v roce 1940) přeměněn v pobočný tábor Gross-Rosenu a stal se jedním z jeho největších ženských poboček.[1] Tábor byl umístěn na severním okraji obce v budově bývalé továrny.[2] Ženy (z 60% Polky, ze 40% Maďarky)[3] pracovaly v místních textilních závodech firem Alois Haase (Trutnov), Johann Etrich KG (Trutnov), Bratři Walzelové (Poříčí) a od října 1944 také pro německý elektrokoncern  AEG.[4] V Poříčí byl výjimečně vysoký počet dozorkyň (48).

Místa dnes nejsou nijak označena, jen v Náchodské ulici je pomník připomínající práci žen v tehdejší nedokončené novostavbě továrny firmy Haase.[5] 41 obětí tábora, původně nedůstojně zakopaných na různých místech, bylo po válce exhumováno a pohřbeno na městském hřbitově v Trutnově. Hrob je označen pomníkem.[6]

Jiří Kleker, 2011

GPS souřadnice lokality:  50°34'22.972"N, 15°56'49.098"E

Poříčí     Poříčí detail

Foto: MěÚ Trutnov, 2020

01
Památník v Poříčí
02
Památník v Poříčí
03
Památník a hroby na trutnovském hřbitově
04
Památník a hroby na trutnovském hřbitově

Foto: MěÚ Trutnov, 2011



[1] BRENNER, Hans: Ženy v pobočných táborech Flossenbürgu a Gross-Rosenu na českém a moravském území. In: Terezínské studie a dokumenty 1999, s. 305.

[2] BUBENÍČKOVÁ, Růžena – KUBÁTOVÁ, Ludmila – MALÁ, Irena: Tábory utrpení a smrti. Nakladatelství Svoboda, Praha 1969, s. 120.

[3] BUBENÍČKOVÁ, Růžena, KUBÁTOVÁ, Ludmila, MALÁ, Irena: Tábory utrpení a smrti. Nakladatelství Svoboda, Praha 1969, s. 120.

[4] BRENNER, Hans: Ženy v pobočných táborech Flossenbürgu a Gross-Rosenu na českém a moravském území. In: Terezínské studie a dokumenty 1999, s. 305-306.

[5] Informační email zaslaný pracovníkem MěÚ Trutnov, Vlastimilem Grofem, 22. 2. 2011, fond Projekt Za pomníčky, Archiv Památníku Terezín.

[6] Informační email zaslaný pracovníkem MěÚ Trutnov, Vlastimilem Grofem, 22. 2. 2011, fond Projekt Za pomníčky, Archiv Památníku Terezín.