Holýšov

Významnou pobočkou KT Flossenbürg byl tábor v Holýšově. Nacházel se 1 km od severního okraje obce, ve statku patřícímu do roku 1939 sedlákovi české národnosti V. Pičmanovi, který byl ze svého majetku vyhnán.[1] Tábor při místní muniční továrně pod správou KT Flossenbürg tu však existoval až od dubna 1944. Do září 1944 formálně spadal pod KT Ravensbrück.[2] Celkově prošlo táborem 1091 žen[3], z toho 402 maďarských Židovek, 385 Francouzek, 173 Polek a 115 Rusek.[4] Kromě toho bylo v táboře vězněno i 250 mužů.[5] Tábor byl osvobozen 5. května 1945 partyzány.[6] Jiný zdroj však hovoří o osvobození polskými jednotkami.[7] V táboře zahynulo 11 vězňů,[8] kteří měli být pohřbeni (spolu s mrtvými z dalších holýšovských táborů) na zdejším hřbitově. Na něm by se mělo nalézat 19 bílých křížů se jmény obětí a k tomu ještě 3 bezejmenné hroby sovětských zajatců.[9] Dále se na hřbitově nachází i hrob neznámé Polky, vězeňkyně koncentračního tábora, který je označen pouze číslem 50 482, S III 36.[10]

V současnosti stojí v přední části bývalého koncentračního tábora rodinné domky, v zadní části se nachází oplocený areál soukromé firmy. U příjezdové cesty k celému objektu je vybudována pamětní deska v osmi jazycích,[11] která kromě o výše zmíněných skupinách internovaných hovoří ještě o italských a holandských vězních (naopak nezmiňuje maďarské Židovky).[12] Vedle tohoto památníku je umístěna i deska připomínající osvobození tábora, pamětní hliníková deska přivezená z Francie a od roku 2010 i žulový kámen z Flossenbürgu, připomínající těžkou práci vězňů.[13]

V Holýšově byl také zřízen pracovní tábor pro muže (od prosince 1939 do 26. dubna 1945)[14] a ženy (od dubna 1941 do 26. dubna 1945),[15] případně zajatecký tábor pro Francouze (od července 1940 do 28. dubna 1945).[16]

Na dvoře muniční továrny, kde osazenci všech zmiňovaných táborů pracovali, se nachází pamětní deska věnovaná třem Italům (zřejmě vězňům z koncentračního tábora), zastřeleným 29. dubna 1945. Jmenovali se Parrazi Oeveri, Ember Luciono a Traveti.[17]

 

Pavel Straka, 2011

GPS souřadnice lokality: 49°36'21.340"N, 13°5'55.027"E

01
02
03
04
05
06
07
08
09

Foto 1-3: z archivu MěÚ Holýšov

Foto 4-9: Hana Valachovičová (MěÚ Holýšov), 2011



[1] BUBENÍČKOVÁ, Růžena, KUBÁTOVÁ, Ludmila, MALÁ, Irena: Tábory utrpení a smrti. Svoboda, Praha 1969, s. 109.

[2] BRENNER, Hans: Ženy v pobočných táborech Flossenbürgu a Gross-Rosenu na českém a moravském území.
In: Terezínské studie a dokumenty, 1999, s. 293.

[3] Tamtéž, s. 291.

[4] Tamtéž, s. 293.

[5] Tamtéž, s. 291.

[6] Tamtéž, s. 294.

[7] Fotografie zaslaná elektronicky místostarostkou Holýšova Hanou Valachovičovou Památníku Terezín ze dne 28. 4. 2011, fond projekt Za pomníčky, Archiv Památníku Terezín.

[8] Tamtéž.

[9] LAŠTOVKA, Vladimír a kol.: Hrdinové protifašistického odboje. Západočeské nakladatelství, Plzeň 1986, s. 206.

[11] Dopis zaslaný místostarostkou Holýšova Hanou Valachovičovou Památníku Terezín ze dne 23. 3. 2011, fond projekt Za pomníčky, Archiv Památníku Terezín.

[12] Fotografie zaslaná elektronicky místostarostkou Holýšova Hanou Valachovičovou Památníku Terezín ze dne 28. 4. 2011, fond projekt Za pomníčky, Archiv Památníku Terezín.

[13] Dopis zaslaný místostarostkou Holýšova Hanou Valachovičovou Památníku Terezín ze dne 23. 3. 2011, fond projekt Za pomníčky, Archiv Památníku Terezín.

[14] BUBENÍČKOVÁ, Růžena, KUBÁTOVÁ, Ludmila, MALÁ, Irena: Tábory utrpení a smrti. Svoboda, Praha 1969, s. 226.

[15] BUBENÍČKOVÁ, Růžena, KUBÁTOVÁ, Ludmila, MALÁ, Irena: Tábory utrpení a smrti. Svoboda, Praha 1969, s. 228.

[16] BUBENÍČKOVÁ, Růžena, KUBÁTOVÁ, Ludmila, MALÁ, Irena: Tábory utrpení a smrti. Svoboda, Praha 1969, s. 291.

[17] http://www.valecnehroby.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=93493 (11.10.2011).