Bílá Voda

V Bílé Vodě byla od září 1944 pobočka KT Gross-Rosen.[1] Tábor byl vytvořen na severovýchodním okraji obce, 350 m od nádraží.[2] Obehnán ostnatým drátem nabitým elektrickým proudem, sestával z šesti dřevěných a dvou zděných baráků a bylo v něm ubytováno 650 žen a dívek (z Maďarska, Francie, Polska a Rumunska).[3] Ženy pracovaly v podniku firmy Telefunken (krycí jméno Freisewerke). Jednalo se o muniční továrnu. Tábor byl osvobozen 8. května 1945 Rudou armádou, dozorkyně předtím stačily uprchnout.[4]

Podle ne zcela ověřených zpráv zemřely v táboře čtyři vězeňkyně, nebylo však zjištěno, kde byly pohřbeny. Další dvě vězeňkyně zemřely po osvobození v nemocnici v Červené Vodě a jsou pohřbeny na tamějším hřbitově ((Irena Lindelfelt z Budapešti a Silvie Helter z Paříže).)[5]

Místo tábora dnes není nijak připomínáno.[6]

Jiří Kleker, 2011

GPS souřadnice lokality: 50°1'38.554"N 16°45'13.734"E

01
02
03

Foto: Lubor Lacina, 2011

 


[1] BRENNER, Hans: Ženy v pobočných táborech Flossenbürgu a Gross-Rosenu na českém a moravském území. In: Terezínské studie a dokumenty 1999, s. 303.

[2] BUBENÍČKOVÁ, Růžena - KUBÁTOVÁ, Ludmila - MALÁ, Irena: Tábory utrpení a smrti. Nakladatelství Svoboda, Praha 1969, s. 127-128.

[3] Tamtéž.

[4] Tamtéž, s. 128.

[5] Tamtéž.

[6] Dotazník vyplněný tajemníkem OÚ Červená Voda, Ing. Petrem Cinkem, 15. 4. 2011, fond Projekt Za pomníčky, Archiv Památníku Terezín.