Ivančice

V říjnu 1938,[1] podle jiného zdroje už v dubnu 1938 (pro uprchlíky z Rakouska)[2] byl na žádost brněnské židovské obce zřízen pro židovské uprchlíky ze Sudet a též Německa a Rakouska sběrný tábor v Ivančicích v zadním traktu koželužské továrny, nefunkční od roku 1930. Byli zde umístěni i vězni z tzv. smíšených manželství. Po 15. březnu 1939 převzalo tábor brněnské gestapo. Do března 1939 zde žilo 400 lidí (muži, ženy i děti), posléze se stav zvýšil až na 600 lidí, přičemž asi 15% tvořily osoby česky mluvící, zbytek německy mluvící. Zahynulo zde asi 12 Židů českých a 38 německých. Byli pohřbíváni na zdejším židovském hřbitově, stejně tak jako osoby židovského původu léčené ve zdejší nemocnici. Tábor byl zrušen 5. dubna 1942 a všichni jeho obyvatelé byli odsunuti do terezínského ghetta. Veškeré doklady týkající se tábora gestapo zničilo.[3]

Na bývalé koželužně se nachází pamětní deska připomínající existenci tábora.[4]

Pavel Straka, 2011

GPS souřadnice lokality: 49°6'2.561"N, 16°22'30.361"E (nepotvrzeno)

 

01

Foto: Slavomír Brodesser (poskytnuto MěÚ Ivančice)



[1] BUBENÍČKOVÁ, Růžena - KUBÁTOVÁ, Ludmila - MALÁ, Irena: Tábory utrpení a smrti. Nakladatelství Svoboda, Praha 1969, s. 148 a 149

[2] MAINUŠ, František: Památná místa protifašistického boje Jihomoravského kraje. Naše vojsko, Praha 1978, s. 42

[3] BUBENÍČKOVÁ, Růžena -KUBÁTOVÁ, Ludmila - MALÁ, Irena: Tábory utrpení a smrti. Nakladatelství Svoboda, Praha 1969,, s. 148 a 149, taktéž MAINUŠ, František: Památná místa protifašistického boje Jihomoravského kraje. Naše vojsko, Praha 1978, s. 42

[4] taktéž MAINUŠ, František: Památná místa protifašistického boje Jihomoravského kraje. Naše vojsko, Praha 1978, s. 42, taktéž Dotazník vyplněný 22. 3. 2011 Hanou Karasovou, fond projekt Za pomníčky, Archiv Památníku Terezín a Fotografie Slavomíra Brodessera, fond projekt Za pomníčky, Archiv Památníku Terezín.