Smržovka

Tábor ve Smržovce byl zřízen 17. února 1945 pro ženy z evakuovaného tábora Zillerthal-Erdmannsdorf (Myslakowice) jako pobočka KT Gross-Rosen.[1] Asi 300 žen pracovalo ve výrobě dílů leteckých motorů v závodě Mitteldeutsche Motorwerke GmbH (MIMO), dceřiné společnosti koncernu Auto-Union. Pro výrobu byly využívány prostory továrních budov firmy Johann Priebisch AG (pod krycím názvem „Iser-Werke“).[2]

Tábor měl jepičí život, již 15. března byly všechny ženy transportovány do Grosswertheru (pobočného tábora KT Dora-Mittelbau). Ani zde však nezůstaly dlouho - čekaly je strastiplné pochody smrti prakticky až do konce války. Osvobozeny byly americkými vojsky v Gunskirchenu.[3]

Existence tábora dnes není na jeho místě nijak připomínána.[4] Na smržovském hřbitově je ovšem pomník věnovaný 4 obětem pochodu smrti. Text na něm umístěný je následující: „Julius Fučík: Lidé bděte. Zde leží čtyři příslušníci koncentračního tábora. Zemřeli – ubiti pažbami nacistů ve Smržovce na pochodu hladu z Jelení Gory do Rychnova v březnu 1945.“[5]

Jiří Kleker, 2011

 

GPS souřadnice lokality: 50°44'8.228"N 15°17'30.195"E

01
02
03
04
05
06

 

Foto: Lubor Lacina, 2011



[1] Brenner, Hans: Ženy v pobočných táborech Flossenbürgu a Gross-Rosenu na českém a moravském území. In: Terezínské studie a dokumenty 1999, s. 303.

[2] Tamtéž, s. 303-304.

[3] Tamtéž, s. 304.

[4] Dotazník vyplněný kronikářkou Smržovky, p. Miroslavou Ledeckou, 24. 3. 2011, fond Projekt Za pomníčky, Archiv Památníku Terezín.

[5] Fotografie pomníku z roku 2011 zaslaná Luborem Lacinou, fond Projekt Za pomníčky, Archiv Památníku Terezín.