Chrastava

V Chrastavě byly zřízeny dvě pobočky koncentračního tábora Gross Rosen: Chrastava I. (tábor z dřevěných baráků u vodárny v Ještědské ulici) a Chrastava II. (jeden dřevěný barák na pozemku továrny Tannwalder Textilwerke A.G.).[1]

Tábor Chrastava I. patřil k největším grossrosenským táborům, v nichž byly vězněny ženy[2]. Jednalo se vězeňkyně židovského původu starší 17ti let[3] (z Polska, českých zemí,  Francie, Belgie, Nizozemí, Dánska)[4] transportované sem nejprve z Osvětimi  (od října 1944) a poté z různých poboček tábora GrossRosen (Bernsdorf, Gebhardsdorf, Gräflich-Röhrsdorf)[5]. Vězněné pracovaly v továrně Spreewerke, vyráběly zde součásti podvozků letadel, či protiplynové masky. [6] Počet vězenkyň tábora Chrastava I. postupně vzrůstal, až přesáhl číslo tisíc. Pravděpodobně z kapacitních důvodů došlo k rozšíření tábora do bývalé továrny firmy Jäger na okraji nedalekého Bílého Kostela.[7] Zde byly vězeňkyně ubytovány přímo v továrně (první dvě patra budovy, třetí patro sloužilo pro ubytování SS a dozorkyň). Podmínky v táboře (ale i v továrně při práci) byly velmi tvrdé (kruté zacházení ze strany dozorců a dozorkyň SS) a spolu s naprosto nedostačující stravou byly příčinou nemocí a smrti. Zemřelé byly pohřbívány do hromadných hrobů v Bílém Kostele nebo zpopelněny v krematoriu v Žitavě.[8]

Chrastava II. byl menší tábor, asi 150 vězeňkyň zde pracovalo ve výrobě munice a protiplynových masek. V objektu továrny byl pro internované postaven jeden ubytovací barák.

Tábor Chrastava I. byl osvobozen 8. května 1945, u tábora Chrastava II. není jasné, zda byl rozpuštěn či osvobozen.[9]

Dnes jsou oba tábory připomínány pamětní deskou na budově městského muzea v Chrastavě (jeho odhalení se v roce 1995 účastnily také desítky bývalých francouzských vězenkyň[10]), text je v české a francouzské verzi:  „Na památku mladých židovských dívek, deportovaných z Francie, Polska a Nizozemí do Osvětimi-Brzezinky, poté do tábora nucených prací v Bílém Kostele u Chrastavy, jako projev vděčnosti českým občanům, kteří je osvobodili. Kdo půjdeš kolem, vzpomeň si! 9. května 1945 – 10. května 1995“[11]

Jiří Kleker, 2011

 

GPS souřadnice lokality:  50°48'41.904"N 14°57'31.151"E (Chrastava I. v Ještědské ul.), 50°48'54.648"N 14°56'10.003"E (Chrastava I. v Bílém Kostele nad Nisou) (umístění zatím nepotvrzena městským úřadem)

 

 

01
Zbytky tábora Chrastava I. na okraji Bílého Kostela nad Nisou
02
Zbytky tábora Chrastava I. na okraji Bílého Kostela nad Nisou
03
Zbytky tábora Chrastava I. na okraji Bílého Kostela nad Nisou
04
Místo, kde stával tábor Chrastava I. - Jěštědská ulice
05
Místo, kde stával tábor Chrastava I. - Jěštědská ulice
06
Pamětní deska na budově městského muzea
07
Detail pamětní desky
}

Foto: Lubor Lacina, 2011


[1] ROUS, Ivan: Kde přesně stávaly chrastavské zóny smrti? In: http://liberecky.denik.cz/zpravy_region/kde-presne-stavaly-chrastavske-zony-smrti20110130.html (9.9.2011).

[2] BRENNER, Hans: Ženy v pobočných táborech Flossenbürgu a Gross-Rosenu na českém a moravském území. In: Terezínské studie a dokumenty, 1999, s. 301.

[3] BUBENÍČKOVÁ, Růžena - KUBÁTOVÁ, Ludmila - MALÁ, Irena: Tábory utrpení a smrti. Nakladatelství Svoboda, Praha 1969, s. 129.

[4] VYDRA, František, Špaková Jaroslava: Opět Spreewerke/ 2. světová válka 2. díl / vyprávění holandské vězeňkyně R. Aldewereldové, In: BULLETIN Společnosti přátel historie města Chrastavy, 2001, roč. 2, č. 79. Dostupné na http://www.chrastava.cz/muzeum/cesky/sphmch.htm#bull  (11.10.2013).

[5] ROUS, Ivan: Kde přesně stávaly chrastavské zóny smrti? In: http://liberecky.denik.cz/zpravy_region/kde-presne-stavaly-chrastavske-zony-smrti20110130.html (9.9.2011).

[6] Tamtéž.

[7] Bubeníčková, Kubátová a Malá ovšem klasifikují tábor v Bílém Kostele jakožto samostatný tábor „Bílý Kostel nad Nisou“, viz.: BUBENÍČKOVÁ, Růžena – KUBÁTOVÁ, Ludmila – MALÁ, Irena: Tábory utrpení a smrti. Nakladatelství Svoboda, Praha 1969, s. 125.

[8] BRENNER, Hans: Ženy v pobočných táborech Flossenbürgu a Gross-Rosenu na českém a moravském území. In: Terezínské studie a dokumenty, 1999, s. 302.

[9] Tamtéž, s. 302.

[10] Info od kronikáře Chrastavy, PhDr. Františka Vydry, email referentky Infocentra Chrastava, p. Jitky Marxové z 25. 3. 2011.

[11] Fotografie 4 pomníku zaslaná historikem Severočeského muzea, Mgr. Luborem Lacinou v příloze jeho emailu Památníku Terezín ze 4. 4. 2011, fond Projekt Za pomníčky, Archiv Památníku Terezín.