Litoměřice

Postupný přesun německého zbrojního průmyslu v době druhé světové války do podzemních prostor přímo ovlivnil vznik koncentračního tábora v Litoměřicích, jenž byl pobočkou KT Flossenbürg [1]. Zbrojní výroba byla projektována do vápencového dolu pod planinou Bídnice, kde se v období od března 1944 do května 1945 pracovalo na zprovoznění podzemních továren označených Richard I [2] a Richard II [3].

Pracovní síly tvořili vedle českých a zahraničních civilních a totálně nasazených dělníků zejména vězni tábora, kteří sem byli postupně sváženi z jiných KT; ti stavbu realizovali a později v nových provozech i pracovali.

Litoměřický KT [4] se nejdříve nacházel v bývalých dělostřeleckých kasárnách a vojenských hospodářských budovách poblíž dolu [5]. Tábor obehnaný dvojitým plotem a několika strážními věžemi byl vzhledem k vzrůstajícímu počtu vězňů ovšem průběžně rozšiřován o nově postavené dřevěné baráky. Životní poměry v táboře označují pamětníci všeobecně za katastrofální; spolu s otrockou prací tak zapříčinily vysokou úmrtnost vězňů [6].

Za necelý rok existence tábora jím prošlo více než 18 000 vězňů mnoha národností včetně přibližně 800 žen [7]. V závěru války, kdy do Litoměřic přicházely evakuační transporty a pochody smrti, byla kapacita tábora neúnosně překročena a početní stav tábora přesáhl 9000 osob [8]. Celkem si tábor vyžádal 4500 obětí [9].

Z areálu někdejšího koncentračního tábora zůstala dochovaná kasárna, na jejichž bráně je umístěna pamětní deska jej připomínající, a několik přilehlých hospodářských budov. Veřejně přístupné pietní území spravované Památníkem Terezín tvoří zachované krematorium, v jehož blízkosti se tyčí monument vytvořený sochařem Jiřím Sozanským. V terezínské Malé pevnosti ve správě Památníku Terezín je vedle jiných instalována expozice o historii tábora. Podzemí bývalé továrny je z bezpečnostních důvodů nepřístupné.

 

Jana Šmolová, 2014

 

GPS souřadnice lokality: 50°32'37.550"N, 14°6'46.132"E


JavaScript must be enabled in order for you to use Google Maps.
However, it seems JavaScript is either disabled or not supported by your browser.
To view Google Maps, enable JavaScript by changing your browser options, and then try again.

 


K dispozici nejsou žádné fotografie lokality.

 

 

 


 

[1] Litoměřická pobočka patřila k nějvětším venkovním táborům koncentračního tábora Flossenbürg. V úředních dokumentech nesla označení „Aussenkommando Leitmeritz“, „Arbeitslager Leitmeritz“, popř. „SS Kommando B 5“. LANGHAMEROVÁ, Miroslava: Koncentrační tábor v Litoměřicích 1944 – 1945:průvodce stálou výstavou. Nakladatelství Oswald 2008, s. 19.

 [2] Podzemní továrna Richard I, kam koncern Auto-Union přemístil výrobu součástí tankových motorů Maybach, zahájila výrobu v listopadu 1944. Tamtéž, s. 47.

 [3] Továrna Richard II měla pro berlínskou drátovnu koncernu Osram produkovat wolframové a molybdenové výrobky zejména pro letecký průmysl, stavba však zůstala nedokončena a výroba nebyla nikdy zahájena. Tamtéž, s. 53.

 [4] Dne 31. května 1944 přijel přímo do Litoměřic transport 1202 vězňů z Gross Rosenu. První transport 500 vězňů z KT Dachau přibyl do zatím nefungujícího tábora již 24. 3. 1944. Tito první vězni byli dočasně umístěni v nedaleké policejní věznici gestapa v terezínské Malé pevnosti, odkud na práci do Litoměřic docházeli. BENEŠOVÁ, Miroslava: Koncentrační tábor v Litoměřicích a jeho vězňové. In: Koncentrační tábor Litoměřice 1944 – 1945: příspěvky z mezinárodní konference v Terezíně, konané 15. – 17. listopadu 1994. Památník Terezín, 1995, s. 3.

 [5] Bývalé kasárny sloužily za ubytování vedení tábora a strážím SS, zatímco vojenské hospodářské budovy byly obsazeny vězni. Tamtéž, s. 3-4.

 [6] Těla zahynulých byla odvážena ke kremaci nejprve do Střekova v Ústí nad Labem, poté do krematoria terezínského ghetta. Narůstající počet mrtvých si vyžádal výstavbu táborového krematoria přímo v Litoměřicích, jež zahájilo provoz v dubnu 1945. V důsledku vysoké úmrtnosti vězňů na konci války a nedostatečné kapacity litoměřického krematoria byli mrtví pohřbíváni i do hromadných hrobů. Téměř 800 těl nalezených v Litoměřicích bylo exhumováno a později pohřbeno na Národním hřbitově před Malou pevností v Terezíně. Tamtéž, s. 14-15.

 [7] LANGHAMEROVÁ, Miroslava: Koncentrační tábor v Litoměřicích 1944 – 1945: průvodce stálou výstavou. Nakladatelství Oswald 2008, s. 39.

 [8] Tamtéž, s. 41.

 [9] Tamtéž, s. 61.