Litoměřice

Postupný přesun německého zbrojního průmyslu v době druhé světové války do podzemních prostor přímo ovlivnil vznik koncentračního tábora v Litoměřicích, jenž byl pobočkou KT Flossenbürg [1]. Zbrojní výroba byla projektována do vápencového dolu pod planinou Bídnice, kde se v období od března 1944 do května 1945 pracovalo na zprovoznění podzemních továren označených Richard I [2] a Richard II [3].

Pracovní síly tvořili vedle českých a zahraničních civilních a totálně nasazených dělníků zejména vězni tábora, kteří sem byli postupně sváženi z jiných KT; ti stavbu realizovali a později v nových provozech i pracovali.

Litoměřický KT [4] se nejdříve nacházel v bývalých dělostřeleckých kasárnách a vojenských hospodářských budovách poblíž dolu [5]. Tábor obehnaný dvojitým plotem a několika strážními věžemi byl vzhledem k vzrůstajícímu počtu vězňů ovšem průběžně rozšiřován o nově postavené dřevěné baráky. Životní poměry v táboře označují pamětníci všeobecně za katastrofální; spolu s otrockou prací tak zapříčinily vysokou úmrtnost vězňů [6].

Za necelý rok existence tábora jím prošlo více než 18 000 vězňů mnoha národností včetně přibližně 800 žen [7]. V závěru války, kdy do Litoměřic přicházely evakuační transporty a pochody smrti, byla kapacita tábora neúnosně překročena a početní stav tábora přesáhl 9000 osob [8]. Celkem si tábor vyžádal 4500 obětí [9].

Z areálu někdejšího koncentračního tábora zůstala dochovaná kasárna, na jejichž bráně je umístěna pamětní deska jej připomínající, a několik přilehlých hospodářských budov. Veřejně přístupné pietní území spravované Památníkem Terezín tvoří zachované krematorium, v jehož blízkosti se tyčí monument vytvořený sochařem Jiřím Sozanským. V terezínské Malé pevnosti ve správě Památníku Terezín je vedle jiných instalována expozice o historii tábora. Podzemí bývalé továrny je z bezpečnostních důvodů nepřístupné.

 

Jana Šmolová, 2014

 

GPS souřadnice lokality: 50°32'37.550"N, 14°6'46.132"E


 


Litomerice Pred arealem byvaleho tabora     Litomerice Pred arealem byvaleho tabora detail A     Pred arealem byvaleho tabora detail B    

Litomerice Krematorium exterier A     Litomerice Krematorium exterier C    

Litomerice Krematorium exterier B     Litomerice Krematorium info deska    

Litomerice Krematorium Enterier HP pomnik a     Litomerice Krematorium Enterier HP pomnik b    

Litomerice Krematorium Interier HP A      Litomerice Krematorium Interier HP B    

Litomerice Krematorium Interier HP fr b     Litomerice Krematorium Interier HP fr c

Litomerice Krematorium Interier HP Bogdan Demkow      Litomerice Krematorium Interier HP Halas b

Foto: Jan Kaňa, Helena Palová (Památník Terezín, 2022)

 

 

 


 

[1] Litoměřická pobočka patřila k nějvětším venkovním táborům koncentračního tábora Flossenbürg. V úředních dokumentech nesla označení „Aussenkommando Leitmeritz“, „Arbeitslager Leitmeritz“, popř. „SS Kommando B 5“. LANGHAMEROVÁ, Miroslava: Koncentrační tábor v Litoměřicích 1944 – 1945:průvodce stálou výstavou. Nakladatelství Oswald 2008, s. 19.

 [2] Podzemní továrna Richard I, kam koncern Auto-Union přemístil výrobu součástí tankových motorů Maybach, zahájila výrobu v listopadu 1944. Tamtéž, s. 47.

 [3] Továrna Richard II měla pro berlínskou drátovnu koncernu Osram produkovat wolframové a molybdenové výrobky zejména pro letecký průmysl, stavba však zůstala nedokončena a výroba nebyla nikdy zahájena. Tamtéž, s. 53.

 [4] Dne 31. května 1944 přijel přímo do Litoměřic transport 1202 vězňů z Gross Rosenu. První transport 500 vězňů z KT Dachau přibyl do zatím nefungujícího tábora již 24. 3. 1944. Tito první vězni byli dočasně umístěni v nedaleké policejní věznici gestapa v terezínské Malé pevnosti, odkud na práci do Litoměřic docházeli. BENEŠOVÁ, Miroslava: Koncentrační tábor v Litoměřicích a jeho vězňové. In: Koncentrační tábor Litoměřice 1944 – 1945: příspěvky z mezinárodní konference v Terezíně, konané 15. – 17. listopadu 1994. Památník Terezín, 1995, s. 3.

 [5] Bývalé kasárny sloužily za ubytování vedení tábora a strážím SS, zatímco vojenské hospodářské budovy byly obsazeny vězni. Tamtéž, s. 3-4.

 [6] Těla zahynulých byla odvážena ke kremaci nejprve do Střekova v Ústí nad Labem, poté do krematoria terezínského ghetta. Narůstající počet mrtvých si vyžádal výstavbu táborového krematoria přímo v Litoměřicích, jež zahájilo provoz v dubnu 1945. V důsledku vysoké úmrtnosti vězňů na konci války a nedostatečné kapacity litoměřického krematoria byli mrtví pohřbíváni i do hromadných hrobů. Téměř 800 těl nalezených v Litoměřicích bylo exhumováno a později pohřbeno na Národním hřbitově před Malou pevností v Terezíně. Tamtéž, s. 14-15.

 [7] LANGHAMEROVÁ, Miroslava: Koncentrační tábor v Litoměřicích 1944 – 1945: průvodce stálou výstavou. Nakladatelství Oswald 2008, s. 39.

 [8] Tamtéž, s. 41.

 [9] Tamtéž, s. 61.