U silnice Planá nad Lužnicí-Chýnov, přibližně 1 km východně od Plané, započal 15. března 1943 činnost pracovně výchovný tábor pro muže z Protektorátu Čechy a Morava.[1], kteří do něj byli posíláni pracovními úřady za porušení pracovní morálky. Pracovali na úpravě silnic, v okolních lesích, v továrně v Soběslavi, v chýnovských kamenolomech a vápenkách apod. Průměrný pobyt v táboře trval většinou 30 až 60 dnů.Tábor o velikosti cca jednoho hektaru s kapacitou přibližně 500 osob sestával z cca jedenácti dřevěných a správních budov; zajištěn byl dvojitým oplocením z prken, ostnatými dráty a strážními věžičkami. Jediným Němcem ve vedení tábora byl jeho velitel, ostatní personál tvořili protektorátní úředníci a četníci.Přesný počet mužů, kteří táborem v Plané prošli, není znám. Uvádí se počet cca 3000 až 4000 Čechů.[2] Asi 20 internovaných zemřelo v táborské nemocnici; jejich ostatky si směli převzít příbuzní.[3] Začátkem března 1945 byla část vězňů propuštěna a část dopravena do jiných pracovních táborů. 16. dubna 1945 bylo pak ve zdejším táboře umístěno asi 250 žen a 45 dětí z internačního tábora ve Svatobořicích na Hodonínsku. 5. května 1945 byly děti odvedeny do nedalekého Turovce, kde se dočkaly konce války. Internované ženy osvobodila 10. května Rudá armáda.

V roce 1946 bylo použitelné zařízení tábora rozebráno a tábor byl zbourán.[4] Dnes je jeho místo zastavěné budovami průmyslové zóny, jejíž základy byly položeny již v 60. letech 20. století. U průmyslové zóny se pod skupinou kaštanů nachází křížek[5], který existenci plánského pracovně výchovného tábora připomíná.[6]