Pardubice

V Pardubicích, v budově Zemské donucovací pracovny, byl zřízen internační tábor, do kterého byly umísťovány osoby české národnosti na základě vládního nařízení z 9. března 1942 č. 89/42 Sb. „o preventivním potírání zločinnosti“. Odtud byly nejdříve odváženy do Osvětimi, posléze též do Buchenwaldu a Ravensbrücku. Tábor existoval od dubna 1942 a prošlo jím 1 705 osob. 90% z nich zemřelo v uvedených koncentračních táborech. Pokud někdo zahynul přímo v Pardubicích, byl pohřben na hřbitově Zemské donucovací pracovny. Tábor zanikl 9. května 1945.[1]

Od března 1944 byl v budově téže instituce zřízen pracovně výchovný tábor, v kterém byli internováni protektorátní příslušníci, kteří uprchli z totálního nasazení. Doba jejich internace se pohybovala od 3 do 13 dnů. Posléze byli vráceni na místo svého pracovního zasazení. Táborem prošlo asi 1 200 osob. Během bombardování 22. června 1944 zahynuli v troskách budovy 4 věznění, kteří byli pohřbeni na místním hřbitově. 8. května 1945 byl tábor osvobozen a posledních 12 vězňů bylo propuštěno.[2]

Uvedený hřbitov zanikl v 70. letech, kdy zde bylo vybudováno parkoviště a garáže pro vojenskou techniku. [3]

Pavel Straka, 2011

GPS souřadnice lokality: 50°1'10.424"N, 15°46'39.842"E

 

K dispozici nejsou žádné fotografie lokality.

 


[1] BUBENÍČKOVÁ, Růžena - KUBÁTOVÁ, Ludmila - MALÁ, Irena: Tábory utrpení a smrti. Nakladatelství Svoboda, s. 175 - 176.

[2] Tamtéž, s. 209.

[3] Informace a fotografie z Magistrátu města Pardubice zaslané Petrem Kolářem e-mailem Památníku Terezín z 2. 5. 2011, fond projekt Za pomníčky, Archiv Památníku Terezín.