Holýšov

Na jaře roku 1944 byl na holýšovském statku Nový Dvůr (Mayerhof) zřízen pobočný koncentrační tábor. Přesné datum jeho založení není známo, s jistotou však lze říct, že v provozu byl již v dubnu 1944. [1] Zpočátku se jednalo o pobočku KT Ravensbrück, třebaže zdejší pracovní nasazení bylo podřízeno KT Flossenbürg. Změna nastala počátkem září 1944, od té doby byl tábor veden již jen jako pobočka KT Flossenbürg. [2] Objekt se nacházel 1 km od severního okraje obce a do roku 1939 patřil sedlákovi české národnosti Václavu Pičmanovi, který byl odsud po záboru Sudet s celou rodinou vyhnán. [3]

Důvodem ke zřízení tohoto pobočného koncentračního tábora byla především potřeba nové pracovní síly pro holýšovskou muniční továrnu (Metallwerke Holleischen G. m. b. H.). [4]

Celkově mělo táborem projít 1091 žen. [4] Až do března 1945 zde bylo běžně drženo 600 až 700 vězenkyň, nejčastěji se jednalo o ženy z okupovaného území Francie, Polska a Sovětského svazu. [6] V březnu 1945 bylo do tábora přivezeno 402 žen židovského původu, které pocházely z Maďarska, Rumunska, Slovenska a z území dnešní Ukrajiny. [7] Od května 1944 do konce ledna 1945 bylo v holýšovském táboře vězněno také přibližně 250 mužů, [8] kteří byli jakožto stavební komando nasazeni ve zdejším lomu a na stavbě silnice. [9] Ubytováni byli v ovčíně novodvorského statku. Dle výpovědi bývalého vězně Maxe Edelmanna byla na konci ledna 1945 mužská část tábora zcela zrušena a tito vězni posláni do hlavního tábora ve Flossenbürgu. [10]

Tábor byl osvobozen polskou Svatokřížskou brigádou 5. května 1945. Její překvapivý útok s velkou pravděpodobností zabránil plánované likvidaci té části tábora, kde byly drženy vězenkyně židovského původu. [11]

Na holýšovském hřbitově se dnes nachází hroby těchto vězňů bývalého pobočného tábora: L. Abaikin, S. Cheszenko, M. Worobjew, S. Lewandowski, neznámý mužský vězeň, M. Dziemieczyk, R. Elbaum, A. Josipenko, T. Poschtar, H. Tomczak či G. Bar, K. Wisniewska.  Ostatky vězenkyň M. Lachivert a H. Tomczak byly v padesátých letech převezeny do Francie. Obětí holýšovského pobočného koncentračního tábora však bylo pravděpodobně více. [12] Zároveň lze předpokládat, že několik mrtvých si mohly vyžádat také holýšovské pracovní a zajatecké tábory (dnes jsou připomínány například naučnou stezkou o holýšovském válečném průmyslu). [13] Napovídala by tomu například pamětní deska věnovaná třem italským mužům, popraveným 29. dubna 1945. Je umístěna na dvoře bývalé muniční továrny a jsou zde uvedena jména: P. Oeveri, E. Luciono a Traveti. [14]

V současnosti stojí v přední části bývalého pobočného koncentračního tábora rodinné domky, v zadní části se nachází oplocený areál soukromé firmy. U příjezdové cesty k celému objektu je vybudována pamětní deska, která v osmi jazycích – v češtině, ruštině, polštině, holandštině, italštině, francouzštině, angličtině a němčině - nese toto sdělení: „V TĚCHTO BUDOVÁCH BYL V DOBĚ DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY KONCENTRAČNÍ TÁBORPRO MUŽE A ŽENY RUSKÉ, POLSKÉ, HOLANDSKÉ, ITALSKÉ A FRANCOUZSKÉ NÁRODNOSTI.“ Vedle tohoto památníku je umístěna i deska připomínající osvobození tábora, pamětní hliníková deska přivezená z Francie a od roku 2010 i žulový kámen z Flossenbürgu, připomínající těžkou práci vězňů. [15] Existence holýšovských táborů je od konce roku 2013 připomínána  také v jedné ze stálých expozic muzea Dům dějin Holýšovska. [16]

 

Pavel Straka, 2011, Jan Kaňa, 2021

GPS souřadnice lokality: 49°36'21.340"N, 13°5'55.027"E

01
02
03
04
05
06
07
08
09

Foto 1-3: z archivu MěÚ Holýšov

Foto 4-9: Hana Valachovičová (MěÚ Holýšov), 2011




[1] VALEŠ, Jan, SCHRÖPFER, Libor: Pobočný koncentrační tábor Holýšov 1944 – 1945: francouzské deníky. Jiří Nosek - KLIKA, Praha 2017, s. 54-56.

[2] ADAM, Alfons: Otroci třetí říše: pobočné koncentrační tábory na území České republiky. GplusG, Praha 2016, s. 233.

[3] BUBENÍČKOVÁ, Růžena, KUBÁTOVÁ, Ludmila, MALÁ, Irena: Tábory utrpení a smrti. Svoboda, Praha 1969, s. 109. / VALEŠ, Jan, SCHRÖPFER, Libor: Pobočný koncentrační tábor Holýšov 1944 – 1945: francouzské deníky. Jiří Nosek - KLIKA, Praha 2017, s. 13-15.

[4] BUBENÍČKOVÁ, Růžena, KUBÁTOVÁ, Ludmila, MALÁ, Irena: Tábory utrpení a smrti. Svoboda, Praha 1969, s. 110-111.

[5] BRENNER, Hans: Ženy v pobočných táborech Flossenbürgu a Gross-Rosenu na českém a moravském území. In: Terezínské studie a dokumenty, 1999, s. 291-293.

[6] VALEŠ, Jan, SCHRÖPFER, Libor: Pobočný koncentrační tábor Holýšov 1944 – 1945: francouzské deníky. Jiří Nosek - KLIKA, Praha 2017, s. 56-57.

[7] VALEŠ, Jan, SCHRÖPFER, Libor: Pobočný koncentrační tábor Holýšov 1944 – 1945: francouzské deníky. Jiří Nosek - KLIKA, Praha 2017, s. 103.

[8] BRENNER, Hans: Ženy v pobočných táborech Flossenbürgu a Gross-Rosenu na českém a moravském území. In: Terezínské studie a dokumenty, 1999, s. 291.

[9] ADAM, Alfons: Otroci třetí říše: pobočné koncentrační tábory na území České republiky. GplusG, Praha 2016, s. 234-235.

[10] VALEŠ, Jan, SCHRÖPFER, Libor: Pobočný koncentrační tábor Holýšov 1944 – 1945: francouzské deníky. Jiří Nosek - KLIKA, Praha 2017, s. 32-38 a 43.

[11] VALEŠ, Jan, SCHRÖPFER, Libor: Pobočný koncentrační tábor Holýšov 1944 – 1945: francouzské deníky. Jiří Nosek - KLIKA, Praha 2017, s. 130.

[12] VALEŠ, Jan, SCHRÖPFER, Libor: Pobočný koncentrační tábor Holýšov 1944 – 1945: francouzské deníky. Jiří Nosek - KLIKA, Praha 2017, s. 50-51 a 70-71.

[13] https://domazlicky.denik.cz/zpravy_region/valecny-prumysl-v-holysove-pripomene-sedm-kamenu-20150504.html (13.07.2021).

[14] https://www.vets.cz/vpm/5974-pametni-deska-obetem-2-svetove-valky/#5974-pametni-deska-obetem-2-svetove-valky (07.07.2021).

[15] Dopis zaslaný místostarostkou Holýšova Hanou Valachovičovou Památníku Terezín ze dne 23. 3. 2011, fond projekt Za pomníčky, Archiv Památníku Terezín.

[16] https://www.denik.cz/plzensky-kraj/nove-otevreny-dum-dejin-chrani-vzpominky-holysovska-20140102-71aj.html (07.07.2021).